July 31st, 2018

Писатель и читатель

Хорст Рипперт - старший брат певца Ивана Реброва
Рипперт заявил, что его бабушка была еврейкой, но этот факт не повлиял на его службу в люфтваффе. По его словам он одержал в общей сложности 28 воздушных побед (по данным Федерального архива во Фрайбурге, было признано восемь побед. Одна победа не была признана, оценка двух отложена, а оставшееся количество либо не оценивалось до конца войны, либо их детали не известны). Получил Рыцарский крест Железного креста и немецкий крест. (Наличие наград Третьего Рейха — документами не подтверждается) Дважды был сбит, но оба раза смог спастись. Закончил войну в звании лейтенанта.

Архивные данные позволили исследователям составить список немецких пилотов, осуществлявших вылеты 31 июля 1944 года в районе крушения самолета.

Когда поисковики дозвонились до Хорста Рипперта и назвали имя писателя, бывший летчик ответил: «Вы можете не искать дальше. Его сбил я».

31 июля 1944 года Риппер вылетел с немецкого аэродрома. Над морем он обнаружил самолет с французскими опознавательными знаками и принял решение атаковать его. Через пару минут самолет противника рухнул в море.

Вечером того же дня из радиоперехватов переговоров союзников немцы узнали об исчезновении Антуана де Сент-Экзюпери. Риппер понял, кого именно он сбил.

Немецкий пилот знал и любил произведения Экзюпери.

«В годы моей молодости все читали и обожали его книги. Если бы я знал, что это он – я бы не стрелял», – рассказал 88-летний Риппер исследователям.

Сент-Экс очень много писал о связующих нитях, неведомым образом соединяющих совершенно незнакомых людей. В его собственной судьбе нити в очередной раз причудливо сплелись: писателя сбил человек, который благодаря именно его творчеству полюбил небо и стал пилотом.

https://www.pravmir.ru/vyi-mozhete-ne-iskat-dalshe-ego-sbil-ya-kak-pogib-antuan-de-sent-ekzyuperi/

Согласно заявлениям Рипперта, он признался, чтобы очистить имя Сент-Экзюпери от обвинений в дезертирстве или самоубийстве, так как уже тогда был большим поклонником творчества Сент-Экзюпери и никогда бы не стал в него стрелять, но он не знал, кто был за штурвалом самолёта противника

Историки этому не верят:


Saint-Exupéryho nikdo nesestřelil, vyplývá z archivních dokumentů

Jan Bobek ČTK 28. 3. 2008

Zmizení autora Malého prince má nejspíš na svědomí technická závada nebo zdravotní indispozice. Žádný údaj, který by odpovídal zmizení Antoinea de Saint-Exupéryho, v německém Spolkovém archivu není k dispozici.

Znělo to původně jako senzační zpráva. Bývalý německý stíhač Horst Rippert v polovině března prohlásil, že 31. července 1944 sestřelil průzkumný letoun pilotovaný francouzským spisovatelem Antoinem de Saint-Exupérym. Evropská média tuto zprávu přinesla jen pár dnů před vydáním francouzské publikace "Saint-Exupéry, poslední tajemství".

Osmaosmdesátiletý Němec ale není prvním letcem, který byl označen za příčinu zkázy autora "Malého prince". A také ne každý bojový letoun, jenž se nevrátí z akce, je zničen nepřítelem.

Dokumenty z britských a amerických archivů nasvědčují hypotéze, podle níž Saint-Exupéryho nikdo nesestřelil. Žádný údaj, který by odpovídal zmizení spisovatele, není k dispozici ani v německém Spolkovém archivu!

V létě 1944 měla Luftwaffe, stejně jako další části ozbrojených sil Třetí říše, plné ruce práce s obranou na severu Francie. Proto byl počet leteckých útvarů a letounů na jihu Francie malý.

Stíhačkami zde disponovala jen jednotka specializovaná na boj proti partyzánům (Geschwader Bongart), jeden průzkumný útvar (Nahaufklärungsgruppe 13) a Rippertova stíhací jednotka (Jagdgruppe 200). Ta byla vytvořena z operačně výcvikového útvaru, u něhož Rippert od předchozího roku sloužil.

Dodnes je poměrně málo známé, že Spojenci v polovině srpna 1944 na jihu Francie provedli takzvanou „druhou invazi“, nazvanou operace Dragoon. Antoine de Saint-Exupéry působil právě v této oblasti. Byl jedním z příslušníků letectva Svobodných Francouzů a z Korsiky nad okupovanou vlast létal na průzkumné mise v americkém dvoumotorovém stroji Lockheed F-5. Z Korsiky operovala s letouny stejné verze i průzkumná jednotka amerického letectva.

Horst Rippert v této oblasti působil jako stíhací pilot několik let, nicméně kvůli svému „neárijskému“ původu měl problémy s některými nadřízenými. Dokonce měl být odvelen jako pěšák na východní frontu. Díky kamarádovi se mu ale podařilo udržet na jihu Francie jako letecký mechanik.

V létě 1943 jeho útvar dostal nového velitele, který kategoricky nesouhlasil s Rippertovým zařazením a dostal ho zpátky mezi bojové letce. Rippert se během roku 1944 zařadil mezi nejúspěšnější stíhače v této oblasti. Na jeho kontě bylo do konce července šest amerických čtyřmotorových bombardérů, průzkumné dvoumotorové Mosquito a stíhací Mustang.

Létal až do konce války a je známo, že si nárokoval přinejmenším 29 leteckých vítězství. Z nich bylo podle údajů Spolkového archivu ve Freiburgu prokazatelně uznáno osm sestřelů. Jedno vítězství uznáno nebylo, vyhodnocení dvou bylo odloženo a zbývající počet buď do konce války nebyl vyhodnocen, nebo nejsou jejich detaily známy.

Dopis po letech

Rippert ovšem není prvním letcem, jemuž bylo přiřčeno sestřelení Saint-Exupéryho. Poprvé se v této souvislosti mluvilo o Robertu Heichelem, který zahynul během srpna 1944.

Až v roce 1972 byl zveřejněn dopis, v němž letec popisuje, jak 31. července 1944 nad mořem u jihofrancouzského pobřeží sestřelil osamělou stíhačku P-38.

Na tuto informaci se postupem času přidaly vrstvy legend, které obsahovaly i typ Heicheleho stíhačky, který se v té době ještě nepoužíval, nebo jeho údajný stíhací útvar. Ten ale na jihu Francie v té době nepůsobil.

Heichele byl skutečně nasazen na jihu Francie, ale stejně jako Saint-Exupéry byl průzkumným letcem. Létal na jednomístné stíhačce, které byla ponechána hlavňová výzbroj a měla zabudovánu kameru. Pohyboval se tedy ve stejné oblasti jako jeho francouzský protivník a teoreticky ho mohl i ohrozit. Saint-Exupéryho stroj hlavňovou výzbroj neměl.

Avšak žádný údaj, který by odpovídal Saint-Exupéryho zmizení, není ve Spolkovém archivu k dispozici!

Opomíjené záznamy

Hlášení o zničení nepřátelského letounu mělo v této části války poměrně podrobnou formu, obsahovalo nejen čas a místo (zpravidla mapový čtverec), ale většinou i letovou hladinu, v níž byl nepřátelský stroj zasažen.

To ovšem neznamená, že takový údaj neexistoval. Dodnes se dochovalo jen několik procent z původního množství válečných dokumentů německých ozbrojených složek a v přehledu uznaných leteckých vítězství jsou prokazatelně bílá místa.

Německé ozbrojené síly však, naštěstí pro historiky, hlášení nadřízeným útvarům předávala nejen v tištěné formě, ale i bezdrátově. Depeše byly šifrovány pomocí legendárních přístrojů Enigma.

Spojencům se velmi záhy podařilo kód rozluštit, německá hlášení byly zachycována, dešifrována a za velmi přísných bezpečnostních opatření zpracovávána. Mimo šifrovaných depeší byl odposloucháván i hlasový rádiový provoz (tzv. radiofonie) jednotek Osy a pochopitelně byl zaznamenáván a analyzován.

Dnes jsou tyto záznamy (tzv. ULTRA) běžně dostupné v Národním archivu ve Velké Británii a v USA, ale překvapivě málo publicistů o nich ví a využívá je. Prvním leteckým historikem, jenž tyto údaje začal zpracovávat, je Nick Beale, který mi s vyhledáním příslušných dokumentů pomohl.

Bez přičinění nepřítele

Německé ozbrojené síly můžeme přirovnat k firmě, která přišla o většinu svého archivu, ale najednou se v jiné zemi objeví její šest desítek let stará e-mailová pošta i odposlechy toho, o čem se zaměstnanci bavili v telefonu.

Díky tomu lze události nad jižní Francií z 31. července zrekonstruovat prakticky minutu po minutě.

Dopoledne odstartovaly tři malé formace německých stíhačů, aby zasáhly proti spojeneckým stíhačkám v okolí Cannes, Toulonu a v prostoru severně od těchto měst. Nicméně k žádnému kontaktu nedošlo.

Odpoledne byla s několika stíhačkami podniknuta asi půlhodinová hlídka severně od Toulonu, opět bez střetu s nepřítelem. Dalších čtrnáct strojů bylo nasazeno proti partyzánům a dvanáct dvoumotorových a plovákových letounů podniklo bez mimořádných událostí průzkumy nad Středozemním mořem. Z Itálie během dne přelétlo šest stíhacích letounů do Lyonu.

Dne 31. července tedy nad jižní Francií nedošlo k žádnému bojovému střetnutí. Nabízí se proto hypotéza, že Saint-Exupéryho stroj havaroval bez přičinění nepřítele. Jen spekuluji, že k tomu mohlo dojít kvůli technické závadě nebo zdravotní indispozici.

Proč se tedy k této události hlásí hned dva němečtí letci, kteří v této oblasti působili?

Co prozradily archivy

Nad jižní Francií bylo během jara a léta sestřeleno několik stíhaček P-38 nebo jejich průzkumných variant F-5. Shodou okolností k jedné takové události došlo 30. července 1944 a navíc ve stejné oblasti, ve které zmizel Saint-Exupéry.

Nedá se vyloučit, že se Horst Rippert této akce zúčastnil. Zde je třeba vysvětlit, že v Luftwaffe mohlo být letecké vítězství přiznáno jen jednotlivci - i pokud se na sestřelu podílelo několik letců, mohl být přiznán jen jednomu. Pokud se nedohodli, byl přiznán celé jednotce.

Případ z 30. července je ukázkou toho, co lze najít v amerických, britských a německých archivech v případě, že k nějakému incidentu opravdu došlo.

Kolem poledne (německý a spojenecký čas se o dvě hodiny lišil) byly proti jednomu letounu nasazeny dva Messerschmitty Bf 109 G z Jagdgruppe 200. Němci se snažili dohnat Lockheed F-5 americké průzkumné jednotky, který letěl směrem na jih a vracel se k základně na Korsice.

Američan se ohlásil nouzovým signálem „mayday“ a sdělil, že je za ním stíhač, který se přibližuje. Za chvíli hlášení zopakoval a pak se již neohlásil. Spojenečtí zpravodajci zachytili hlášení německého pilota a viděli na radaru, jak se nepřátelští stíhači vrací zpět na základnu ve Francii.

Do místa, kde byl průzkumný F-5 naposledy zaznamenán, bylo vysláno několik letounů a plavidel, ale bohužel bez výsledku.

Přehodnocené vzpomínky

V tomto případě záznam o sestřelu ve Spolkovém archivu existuje a s informacemi „z druhé strany“ se shoduje neuvěřitelně přesně v místě i čase. Vítězem byl Feldwebel Guth z 3./JGr. 200. Horst Rippert na něj vzpomíná jako na jednoho ze svých nejlepších přátel.

Podle dostupných záznamů bylo večer 30. července 1944 na jihu Francie všeho všudy jen 31 stíhacích pilotů, z toho jen deset schopných bojového nasazení. Údaj autorů francouzské knihy Luca Vanrella a Jacquese Pradella, že kontaktovali 130 veteránů a zúžili je na 5 kandidátů, se v tomto kontextu zdá být jen těžko uvěřitelný.

Ve svých pamětech Rippert před deseti lety o zmizení Saint-Exupéryho psal. Tehdy vysvětloval, jak se asi pět let po skončení války touto kauzou zabýval se svým přítelem. Nakonec s úlevou zjistil, že se smrtí obdivovaného francouzského spisovatele nemá nic společného.

Po deseti letech a na prahu devadesátky zřejmě změnil názor. Cestu k této změně postoje možná vydláždily pochyby, mezery v paměti i dobře kladené dotazy. Navzdory řeči archivů.

Podle ní Malého Prince nikdo nesestřelil.
https://ihned.cz/c4-10131700-23633160-000000_d-saint-exuperyho-nikdo-nesestrelil-vyplyva-z-archivnich-dokumentu

вывод: был сбит другой самолет, не Экзюпери и не Риппертом. В писателя никто не стрелял.

Гибель великой "Арматы"

Юрий Комаров


Знаете, чем проект отличается от прожекта? За первый награждают, а за второй судят. Так когда-то говорил мой первый в жизни начальник отдела, инженер с 30-летним стажем.

Помните, с какой невиданной помпой мы отмечали в 2015-м 70-летие Великой Победы? А торжественные репортажи, где с восторгом сообщалось о невиданном оружии – танке 5-го поколения Армата? Таком танке, что "весь мир в шоке и в истерике"?

А бесчисленные статьи безумных патриотов об этом "страшном оружии" и наступившем наконец благодаря ему долгожданном военном превосходстве России над всеми супостатами? Вот типичный образец:
"Работы по созданию нового танка Армата, который должен стать основным танком ВС РФ, были открыты в 2010 году. Перед конструкторами Уралвагонзавода поставлена задача – к 2015 году танк должен стать на производственную линию… Когда выйдет в серию Т-14 Армата, конкурентов у русских на определенное время уже не будет. Придется догонять… Руслан Хубиев".

А вот – мнение эксперта, тоже вполне обычное в то время:

"В Армату государство вкладывалось не скупясь. В 2011 году Владимир Путин говорил, что на разработку уже затрачено 64 млрд. рублей. Стоимость одного танка может составлять до 400 млн. рублей, это дороже истребителя пятого поколения. Однако танк действительно новый и многое в нем реализовано впервые и с нуля. До 2020 года планируется произвести 2,3 тысячи единиц…"

"Это танк пятого поколения, Россия – первая страна, которая разработала оружие такого класса. В США, во Франции и Германии не смогли реализовать проект, который удался Уралвагонзаводу. Основное отличие танка в том, что здесь реализовано множество принципиально новых решений", – сказал директор Центра анализа мировой торговли оружием Игорь Коротченко".

Вспомнили? А теперь прочтите вот эту свежую новость от newsru:

"30 июля 2018 г. Вооруженные силы России не будут массово закупать танки Армата из-за их дороговизны, заявил журналистам вице-премьер Юрий Борисов, курирующий в правительстве вопросы ВПК. Один образец новейшего танка, который был представлен на парадах Победы, в серийном производстве стоит 250 млн. рублей.
"Ну и зачем наводнять Арматами вооруженные силы, у нас Т-72 пользуются огромным спросом на рынке… Такая же ситуация с Бумерангами", – пояснил высокопоставленный чиновник".

То есть весь дико дорогостоящий "проект Армата", шумно раскрученный провластным жульём, оказался очередным фуфлом.
Но вся беда даже не в этом. Этот ...надцатый по счёту провал настолько типичен для нашей экономики, что и писать о нем особо нечего. Всё равно что говорить например: "Настал декабрь, опять стало холодно и пошёл снег".

Поэтому поговорим о другом. А именно: куда делись десятки миллиардов, вышвырнутых на разработку похороненного танка Армата? И нет ли у этих миллиардов сегодня испанской, французской, британской или американской прописки?
Ещё в 2011 году, когда доллар стоил чуть больше 30 рублей, а до торжественного показа новой техники 9 Мая 2015 года оставалось ещё 4 года, вложения в Армату, по словам Президента, составляли больше двух миллиардов долларов. Какова итоговая цифра – не берусь даже гадать.
А танка – нет! Более того, он оказался не нужен армии. Ни в смысле качества, ни особенно, в смысле непомерной цены.
Когда это выяснилось? Через 7-8 лет после начала разработки? А о чём думала высшая стратегическая мысля все эти годы? И чем думала?
Санкции и экономическая блокада России, начавшиеся в 2014 году, уронили рубль более чем вдвое. Это означает, что весь проект должен был подешеветь (в долларах) вдвое. Ведь он – наш, отечественный! Или мы закупали все комплектующие на Западе?

Если это так, то того, кто задумал весь этот прожект, надо отдать на суд военного трибунала. А если все комплектующие наши, а проект, подешевевший в два раза, всё равно не нужен из-за своей дороговизны, его инициатора надо судить по уголовной статье за разбазаривание госсредств в особо крупных размерах на заведомо нереальные цели.

Тех самых средств, о которых Президент России недавно сказал с болью в голосе:
– Не хватает, друзья! Не хватает денег в бюджете.

А ведь и правда – жаль, что не хватает! А какие невиданные вещи мы бы ещё могли изобрести, если бы хватило денег?
Например, подводную лодку на гусеничном ходу и с крыльями или истребитель восьмого поколения на сжиженном газе из Ямала…
Но что-то мне подсказывает, что ни трибунала, ни суда не будет. Как говорилось в одном старом Советском фильме: "Кто ж его посадит? Он же памятник!"
Зато всё понятнее, яснее и логичнее выглядят планы того "памятника" по срочному поднятию НДС и пенсионного возраста. Вот здесь, почему-то уверен я, у правительства всё получится. В отличие от Арматы, а также всей нашей внешней, внутренней и экономической политики.
https://publizist.ru/blogs/34/26235/-?utm_source=warfiles.ru